7
1
Jakubec D.
Rákoczy M. – Wodecky P., Foltyn J., Jakubec M., Miškovič L. – Cikrle P., Navrátil R., Litomyský J., Žahourek M. – Tluk J., Kucbel J.
Střídající hráči: Jakubec D.
Uběhlo bezmála pět měsíců a my jsme byli opět sparingpartnery Lokomotivy Louky. I tentokrát se v naší sestavě objevily některé posily, poněvadž Pavla Chlebika nepustilo do hry zraněné koleno, Marcel Petřkovský a Petr Lukosz již oblékají dres našeho soka atd. Jmenovitě to byli Jirka Litomyský, Honza Kucbel a Petr Wodecky.
Mančaft vypadal podle jmen více než solidně, což se zdálo být základním předpokladem k tomu, abychom předvedli lepší výkon a docílili příznivějšího výsledku než v jarním zápase. Realita dění na hřišti nám však nastavila kruté zrcadlo.
Již průběh prvního poločasu rozhodl o výsledku utkání a zároveň v plné nahotě odhalil rozdíl ve výkonnosti obou mužstev.
Od samého počátku Louky diktovali tempo hry, drželi míč a v celku zdatně kombinovali. My jsme se k balónu moc nedostávali a když už se nám to povedlo, tak jsme se ho zbrklým nákopem zase zbavili. To muselo zákonitě přinést své ovoce.
První branka do naší sítě padla po chybě Lukáše Miškoviče, jenž nedokázal ztlumit přihrávku a míč mu odskočil od nohy. Zmocnil se jej Michal Iwaszek a zhruba z 18-ti metrů vystřelil na branku. V první fázi letu míče to nevypadalo na gólovou ránu, avšak záludná vnější faleš vykonala své a meruna k našemu zděšení zaplula za Milanova záda – 1:0. Zda-li mohl Míla zakročit lépe, je otázkou a věcí názoru.
Druhý gól na sebe nenechal dlouho čekat. Po kontaktu s Honzou Foltynem v pokutové území se poroučel k zemi Péťa Lukosz. Ačkoli se Honza zapřísahal, že se jej ani nedotknul nařídil sudí „desítku“. S tou si Petr Lukosz bez potíží poradil – 2:0 pro domácí. Uběhlo pět minut a inkasovali jsme branku na – 3:0. Za dalších deset minut byl už rozdíl ve skóre čtyřgólový – 4:0. Kalich hořkosti první půle se naplnil po dalších pěti minutách, kdy hráč Louk s přehledem vyřešil svůj samostatný únik – 5:0. Obětavě se vracející Jirka Litomyský mu v tom už nestihnul zabránit. Do konce poločasu jsme naštěstí další gól nedostali.
V pauze bylo na všech jasně patrné nesmírné rozladění z takového vývoje utkání. Co teď s tím ? Hlavním cílem bylo nepropadnout totální rezignaci a pokusit se dohrát zápas se ctí. Jenom proboha neutržit nějakou dvoucifernou nálož.
Úvod druhé části hry se nám nad očekávání vydařil. Jiskřičku naděje a optimismu v nás zažehla branka Davida Jakubce z přímého kopu. Ač byl tento zahráván ze vzdálenosti dobrých 25-ti metrů, podařilo se Davidovi tvrdou šupou nártem zaskočit gólmana Taussiga – 5:1. Pár minut nato se probil do nadějné příležitosti Jirka Tluk, který v případě, že by si zachoval chladnou hlavu, mohl jít až do šestnáctky a sám proti brankáři. Tak vystřelil příliš brzy a navíc nepřesně. Vyvrcholením našeho krátkého vzepětí byla 100% gólovka Davida Jakubce. Vsadil v ní na rasanci, ovšem kýžený efekt to tentokrát nepřineslo. Jeho pumelice proletěla pouze nad břevnem. Co se dá dělat…
Popusťme trochu uzdu fantazie a zkusme si představit, co by se možná dělo, kdybychom byli snížili na 3:5. Kdoví…
Na kdyby se však nehraje a realita byla taková, že Lokomotiva opětovně ovládla dění na hřišti. Výsledkem této její herní dominance byly další dva míče za Milanovými zády. Ruku na srdce, zaplaťpánbůh, že byly pouze dva. Konečný výsledek tak zněl 7:1 ve prospěch borců z Louk.
Jak se říká, komu čest, tomu čest. Kvalitou kádru a výkonností nás domácí jednoznačně předčili. Což ostatně posléze potvrdili úspěšným účinkováním v podzimní části Okresního přeboru. Ale zároveň to ovšem neznamená, že se jim příští rok na jaře opět nepostavíme z otevřeným hledím, jako rovný rovnému!