Letní karvinský pohár 2010

Start do letošního LKP se nám povedl. V 1.poločasu hrajeme dobře, jsme lepší než soupeř  a zaslouženě vedeme. Během 2.půle dává Sporting kontaktní branku, naše pohoda se vytrácí, znervózníme. Až těsně před koncem nám dává Marcel Petřkovský definitivní jistotu 3 bodů.

Názorný příklad, kterak lze podcenit oslabeného soupeře. Casper nastoupil pouze se 4 hráči v poli, čili bez možnosti střídat. Varoval jsem kluky před podceněním a vyzýval je k maximální koncentraci. Má slova ale nepadla na úrodnou půdu.

Nastoupili jsme nesoustředění, bez nasazení a s bohorovným klidem, že se nemůže nic stát. Protivník vycítil šanci. Hrál takticky  a vychytrale. Zdržoval  a natahoval čas jak jen mohl. Zároveň ovšem odhodlaně bojoval a hlavně nebezpečně útočil. Ani první inkasovaný gól nás neprobral, a proto jsme do konce 1. poločasu obdrželi ještě jeden.

Ve 2.půli jsme sice předvedli lepší výkon, snížili jsme na 1:2, ale pohoda byla ta tam. Nadšeně hrající Casper vstřelil navíc ještě jednu branku a zaslouženě zvítězil.

V tomto střetnutí byla již naše koncentrace a přístup odpovídající mistrovskému utkání. Trápila nás ovšem chabá koncovka. V samotném závěru jsme se bránili tlaku Marsy. Vysvobození nám přinesl až Michal Jakubec svým pokusem skoro přes celé hřiště, když navíc jedinému hráči soupeře stojícímu na své polovině prošel míč mezi nohama.
Obě utkání odchytal místo Milana, jenž pobýval toho času pracovně ve Finsku, Martin Čubík.

Učebnicový příklad toho jak je možné  prohrát vyhrané utkání. Během 1. půle jsme AC 6 skoro k ničemu nepustili. Docílili jsme dvou branek, nastřelili břevno a nevyužili ani další možnosti skórovat. Protivník se jevil jako naprosto neškodný, odsouzený odevzdat nám 3 body.

Jenže! Jakmile vstřelil kontaktní gól, vycítil svoji příležitost a šel za ní. My jsme znervózněli  a po vyrovnávací brance zpanikařili. Dostavila se křeč. AC 6 vsítila 3 branku!

2.poločas jsme takticky vůbec, ale vůbec nezvládli.

Olympic nám tentokrát nedal vůbec šanci. Jednoznačný průběh, jednoznačný výsledek. Jednoduše jsme na ně neměli.

Obě utkání odchytal místo stále chybějícího Milana Pavel Chlebik.

Urputný souboj jak s protivníkem, tak hlavně s naší opět velmi žalostnou produktivitou v zakončení. Vítězství nám zajistil až v závěru utkání René Navrátil, který dorážku svoji vlastní střely umístil přesně do šibenice.

Náš nejlepší výkon v letošním Letním karvinském poháru. Proti pozdějšímu vítězi jsme předvedli odhodlaný, srdnatý, ale i fotbalově kvalitní výkon. A Elektra tím byla notně zaskočena.

Pravdou je, že naše hra vycházela  hlavně, jak by řekl Karel Brückner, z „hlubokého obranného bloku“. Primárním cílem bylo neinkasovat. Dlouho se nám však tento cíl plnit nepodařilo. Zhruba od 3.minuty jsme prohrávali 0:1.

Naše odpověď přišla po rozehraném rohu, kdy Lukáš poslal krásný míč za obranu a Folťas lehce přehodil brankáře – 1:1. Do poločasu se stav již nezměnil.

Krátce po zahájení 2.půle se doslova probil a protlačil do  zakončení Renda Navrátil, který svůj pokus bodlem umístil přesně k pravé tyči – 2:1.
Elektra byla sice mírně zaskočena, ale ihned se sebrala a začala nás mocně svírat. Důsledkem jejich snahy bylo vyrovnání na – 2:2.

Nebyli jsme tím ovšem deprimováni a odpovědí byla rychlá kombinace na tři doteky po ose Navrátil – M. Jakubec – Cikrle, který uklidil míč do odkryté brány - 3:2. Výborně pánové!

Soupeře to vyburcovalo k ještě větší snaze. Zároveň již ale byli dost nervózní a podráždění. Závěr utkání se tak proměnil v celkem pěknou divočinu.
Bránili jsme se zuby nehty, mnohdy i s pořádnou dávkou štěstí. Hráčům Elektry tekly nervy, což vedlo k několika vyhroceným kontroverzím. Vrcholem bylo fyzické napadení v přerušené hře, kdy Lukáš utržil úder pěstí do břicha. Rozhodčí to přešel bez povšimnutí…

Nakonec jsme se soustavnému tlaku neubránili  a Elektra v úplném závěru vyrovnala na – 3:3.
Získaný bod byl dílem více než 100% nasazení, vůle a obětavosti nás všech. Je jenom škoda, že podobný výkon nejsme schopni zopakovat častěji.

Dle průběhu utkání to dlouho vypadalo, že nás 3 body nemohou minout. Nakonec jsme byli rádi i za ten 1 získaný bod.

Do vedení nás dostal výborně provedeným přímým kopem Petr Chybidziura. Značný podíl na této brance měl i Folťas, jenž velmi dobře clonil v brankovišti.
Marsa ovšem vyrovnala na – 1:1.

Přímo z rozehrávky se ovšem vydal k famóznímu sólu Renda Navrátil, který s míčem přilepeným k noze prošel přes 4 ( !! ) protihráče. Před vyběhnuvším gólmanem mu balón sice trochu utekl, čehož se on pokusil využít k razantnímu odkopu, ale pouze nastřelil Reného a míč se od něj odrazil do sítě – 2:1.

Ve 2.poločasu jsme měli několik velkých příležitostí k navýšení našeho jedno brankového vedení. Například Lukášovo sólo, kdy běžel sám na brankáře, či o chvíli později jeho střela levačkou do šibenice. Gólman Marsy byl však proti.

Uhodilo proto na opačné straně. K vyrovnání na 2:2 přispěl svým dílem i Milan, když mu rozhodně ne nechytatelná střela prošla přes ruce až za jeho záda. A aby toho nebylo náhodou málo vzápětí nás rozebrali jako staré kolo. Začalo to nepřesnou přihrávkou ( klasický „špek“ ) Michala Jakubce na Patrika, z čehož byl rázem brejk 3 proti 2. Následoval trojúhelníkový ťukes zakončený technicky pod břevno – 2:3.

Ale přece jenom jsme nakonec neodešli s prázdnou. Na 3:3 vyrovnal Lukáš, který si na prsou zpracoval Milanovo vyhození, rukou si odclonil beka a střelou po zemi k tyči skóroval.

I když valnou část 1.půle Olympic vedl a měl hru ve své moci, v jejím závěru jsme se zvedli a výsledek otočili.

Nejdříve nabil Navro Folťasovi, ovšem brankář jeho ránu vyrazil. Péťa Lukosz ovšem stál na správném místě a doklepnul míč do brány – 1:1.
Poločasové vedení nám zajistil opět P. Lukosz, který se individuálně prosadil přes obránce a technickou střelou po zemi poslal míč přesně k tyči – 2:1.

Potud vše vypadalo velmi nadějně. Ovšem náš výkon ve 2.poločasu byl více než bídný! Olympic brzy vyrovnal a co víc, hned vzápětí po naší laxní rozehrávce se ujal vedení – 2:3. Na dva góly jim stačilo snad 30 vteřin…

Úplně jsme odpadli. V teplém červnovém dopoledni se nám vůbec nechtělo běhat, o bojovnosti  a morálce ani nemluvě. Zápas jsme už víceméně dochodili.

Výsledek, ale hlavně ani průběh 1 .poločasu rozhodně nenasvědčoval, že utržíme takovou dardu. Rozhodujícím faktorem byla naše absolutní neschopnost vstřelit gól. Jenom takový Péťa Lukosz měl minimálně 4 opravdu 100% brankové příležitosti.

S narůstajícím brankovým deficitem rostla i míra naší rezignace. Viz. zápas s Olympicem.

K poslednímu utkání jsme se sešli pouze v 5-ti ( !! ) lidech ( Míla, Renda, Lukáš, Pavel a Patrik ), čili bez možnosti vystřídat. I v této okleštěné sestavě jsme však byli odhodláni oplatit AC 6 porážku z prvního duelu, kterou nám náš tréninkový partner dával pořádně „sežrat“. Soupeř měl naštěstí pro nás také jenom  5 hráčů.

Nástup do zápasu se nám vydařil. Po Lukášově bodlu a Reného zakončení jsme vedli – 2:0.
AC 6 ovšem do půle snížila na 1:2.

S přibývajícím časem nás začali opouštět síly, tlak AC 6 narůstal. Ale hlavně jsme znovu zahazovali jednu loženku za druhou. Renda Navrátil by o tom mohl přednášet…

Riskující protivník zapojoval ve snaze o přečíslení  do hry čím dál více i gólmana. To se jednou podařilo využít Lukášovi a přes celé hřiště trefil levačkou „angličanem“ opuštěnou bránu.

Přestože AC 6 znovu snížila na jedno gólový rozdíl, vítězství jsme už s vypětím všech sil uhájili.

Účet byl vyrovnán.