Letní karvinský pohár 2013

Hned v prvním utkání jsme narazili na jednoho z nejsilnějších protivníků, mimo jiné vítěze letošní 2. karvinské futsalové ligy.

Naše hra byla především založena na zodpovědné defenzívě a snaze překvapit soupeře z protiútoku. Valnou část první půle se nám dařilo odolávat nátlakové hře, ale nakonec jsme přece jenom jednou inkasovali.

Ve druhém poločase se již naplno projevil rozdíl v kvalitě, ale hlavně rychlosti hry. Zcela po zásluze jsme tak odešli poraženi, neboť naše ofenzivní produkce byla chabá. Nula na účtu vstřelených branek je výmluvná.

Ani ve druhém střetnutí nás nečekala žádná procházka růžovým sadem. Marsa je tradiční účastník 2. karvinské futsalové ligy, kde v letošním ročníku obsadila 9. místo.

První poločas se nám herně i výsledkově vůbec nevydařil. První gól jsme inkasovali po rohovém kopu, kdy došlo k nedorozumění mezi Milanem a Marcelem Petřkovským. Pro borce Marsy pak již nebyl problém uklidit míč z bezprostřední blízkosti do prázdné branky – 0:1.

A aby toho nebylo málo, obdrželi jsme do půle ještě jeden gól.

Druhý poločas to byla z naší strany už jiná káva. Nastartovala nás branka Marcela Petřkovského, který byl při závaru v pokutovém území Marsy v pravý čas na pravém místě – 1:2.

Vše se najednou otočilo, jako by nám narostla křídla a zle jsme Marsu svírali. Akorát proměňování vyložených brankových příležitostí zůstávalo naší Achillovou patou. Někdy scházelo i to pověstné štěstíčko jako například po fantastické hlavičce Marcela Petřkovského, kdy již pokořeného gólmana zachránilo břevno.

Nakonec jsme se vyrovnání přece jenom dočkali. Postaral se o něj Petr Lukosz přesnou ranou z přímého kopu – 2:2.

Vítězný gól se nám už bohužel vstřelit nepodařilo. Ačkoli zejména přímý kop, jenž jsme zahrávali v posledních vteřinách hry, skýtal velikou příležitost rozhodnout utkání v náš prospěch. Po prvním poločase bychom bod brali všemi deseti, teď jsme cítili zklamání.

Duel se snad největším outsiderem soutěže měl být podle předpokladů pro nás snadnou epizodou. Začátek utkání tomu i nasvědčoval.

Záhy jsme vedli 3 : 0 a zdálo se, že si velmi pohodlně dojdeme pro 3 body a ještě si u toho krásně zastřílíme. Chyba lávky!

Soupeř vůbec nerezignoval, ba právě naopak hrál s nadšením a snažil se. Ani první gól v naší síti, nebyl pro nás varováním. Hráli jsme bohorovně. Shadows vycítili šanci a začali nás pořádně větrat. Výsledkem byl druhý míč za Milanovými zády. Znervózněli jsme, zatímco protivník byl v euforii, která vyvrcholila vyrovnávací brankou – 3:3.

Byli jsme úplně vykolejení. Pomohla nám pauza, během které jsme se trochu vzpamatovali.

Úvod 2. poločasu patřil nám a získali jsme dvou brankový náskok – 5:3.

Shadows sice ještě snížili na 4:5, avšak další drama jsme již nepřipustili. Naopak, vsítili jsme další dva góly a nakonec si relativně v klidu připsali první vítězství. Ale opět jsme si ověřili, že cokoli ošidit či vypustit se zle nevyplácí.

Po pravdě řečeno, před tímto kolem jsem považoval FK Pokrok za nejnebezpečnějšího protivníka. Jak už to tak ve fotbale bývá, předpoklady se opět nevyplnily. Faktem je, že náš protivník nenastupoval do zápasu s námi v nejlepším psychickém rozpoložení.

V předcházejícím duelu proti Shadows se cítil poškozen výroky sudího, které měly zapříčinit, že nezvítězili (konečný výsledek 4:4). Pocit křivdy nakonec Pokrok zcela rozložil, což vedlo například i k tomu, že dva jeho hráči odešli během zápasu. My jsme nastoupili soustředěni jak se sluší a patří k mistrovskému utkání. Naše vítězství bylo zasloužené, Pokrok byl takřka neškodný.

Ačkoli jsme, co se týče výsledku, celkem jednoznačně zvítězili, nebyl to z naší strany až tak povedený zápas.

Už v prvním poločase jsme měli dostatek šancí na to rozhodnout duel v náš prospěch, ale selhali jsme v zakončení. Navíc gólman Apeomu byl vynikající, takže jsme byli nakonec rádi i za ten jedno brankový náskok.

Ve druhé půli byla nadále zřejmá naše herní převaha, kterou jsme konečně dokázali i gólově vyjádřit.

Soupeř se víceméně spoléhal pouze na brankářem vyhazované dlouhé míče, avšak s tím jsme si dokázali v celku bez obtíží poradit. Navzdory tomu všemu postrádala naše hra lehkost a uvolněnost, bylo to křečovité, upracované a místy i zbytečně nervózní. Hráči Apeomu si dokonce stěžovali na naši příliš tvrdou hru, ale nedomnívám se, že bychom v tomto směru překročili meze únosnosti.

Do zápasu s hlavním favoritem celého Letního karvinského poháru jsme nastoupili bez bázně a s otevřeným hledím. Je třeba po pravdě přiznat, že herní převaha byla jednoznačně na straně našeho soka, ovšem pokud nám stačily síly, bojovali jsme udatně a neprodali svou kůži lacino.

Zejména 1. poločas se nám nad míru vydařil. Úspěšně jsme odolávali útočným snahám protivníka, samozřejmě někdy i s notnou dávkou štěstí, ale co je hlavní, dokázali jsme i nebezpečně útočit z rychlých brejků. K naší velké škodě jsme nedokázali ani jednu ze tří nadějných příležitostí využít ke vstřelení branky.

Hráči Sportzbone si asi představovali poněkud snazší průběh zápasu. Navíc jsme nevypustili žádný souboj a tak je naše hra i bolela. Jejich nervozita stoupala, množily se podrážděné reakce. Vyvrcholilo to brutálním zákrokem na Aleše Pazderku, kdy mu jedna z těch pseudo hvězdiček zajela v přerušené hře úmyslným šlapákem do holeně. Jenom snad zázrakem se mu nic nestalo.

Jednoznačná červená karta a pořádný disciplinární trest! Sudí se však v daný okamžik, jak už to tak bývá, díval prý někam jinam a tak zhola nic neviděl…

Na počátku druhé části hry se nám ještě dařilo odolávat narůstajícímu tlaku, ovšem první míč v naší síti a pak v rychlém sledu další dva nás zlomily. Bylo nám jasné, že herně ani kondičně nemáme na to utkání zdramatizovat. I když jsme pak ještě obdrželi další dvě branky, dohráli jsme zápas se ctí a se vztyčenou hlavou.

Výsledek tohoto utkání byl pro nás velkým zklamáním. Na druhou stranu za výkon, který jsme předvedli, jsme si vyhrát nezasloužili. Pěší fotbal v důchodcovském tempu není rozhodně způsob, jak porazit i kvalitativně slabší tým, který však bojuje a jezdí na doraz.

Když se navíc FC Stafford podařilo vstřelit vedoucí branku, zůstali jsme jako opaření. Nakonec se nám díky Jirkovi Tlukovi podařilo odvrátit úplnou blamáž a zachránit aspoň remízu. Absolutně zbytečně ztracené 2 body.

Ani v tomto zápase jsme svým výkonem nikterak neoslnili. Opět jsme balancovali na hraně hloupé porážky. A přitom vše začalo tak slibně. Ujali jsme se dvou brankového vedení a zdálo se, že máme utkání pod kontrolou.

Wolves však do půle snížili na jednogólový rozdíl a vycítili svoji šanci. Námi předváděná hra měla opět sestupnou tendenci, a když byl pak Honza Foltyn po žluté kartě vyloučen na 2 minuty, podařilo se soupeři vyrovnat – 2:2.

Pár chvil poté skončil míč po prudké střele ke vzdálenější tyči v levém vinglu Milanovi kasy – 2:3.

Vůbec jsme nechápali co se to děje. Náš prapor pozvedl Aleš Pazderka, který svým heroickým výkonem v samém závěru utkaní, vyrval vítězství ze spárů porážky.

Nejprve vyrovnal na 3:3, aby pak pár vteřin před koncem i za přispění teče bránícího hráče, rozhodl o zisku tří bodů pro nás – 4:3. Klika jako od blázince …

Před posledním kolem základní části byly naše vyhlídky na 3. místo značně mlhavé. Jednak jsme potřebovali získat plný počet bodů ( jedním ze soupeřů byl však další uchazeč o třetí pozici Casper FC ), za druhé nastřílet co nejvíce branek a zároveň moc neinkasovat ( v případě bodové rovnosti s Marsou a s ohledem na naši remízu ve vzájemném utkání by rozhodovalo skóre ). A v neposlední řadě šla pak fáma, že když bude Marsa potřebovat 3 body, nechá ji Sportzbone v posledním zápase vyhrát. No nic, naděje přece umírá jako poslední.

Naše šance však vzaly za své už po prvním utkání. Způsob jakým jsme jej odehráli, hlavně 1. poločas, neodpovídal tomu, že chceme bojovat o „bednu“. Dokonale jsme se přizpůsobili hře našeho protivníka, který nikam nespěchal, hrál v poklidu, rozvážně až pomalu. Opět jsme sklouzli k pěšímu fotbalu bez nasazení a bojovnosti. A tak se stalo, že jsme byli z protiútoků za svoji laxnost dvakrát zle potrestáni – 0:2.

Ve druhé půli bylo naše nasazení už o poznání lepší. Díky brance L.Miškoviče jsme snížili na 1:2 a oživili tak naději na zvrat.

Lowriders ovšem hráli uvolněně a navíc se jim podařilo vstřelit další gól – 1:3.

My jsme to ale nezabalili. Ačkoli byla naše útočná snaha místy až křečovitá, vytvořili jsme si jakýsi tlak a díky Aleši Pazderkovi nakonec i vyrovnali – 3:3.

Bohužel vyrovnávací branka padla několik málo vteřin před koncem a na dokonání zvratu tak už nebyl prostor. „Bedna“ byla fuč (i když matematická naděje pořád žila, neboť Marsu ještě čekali 3 utkání, ale nejsme snílci a naivky, že?) a tím i naděje na tzv. slabšího soupeře pro čtvrtfinále.

V tomto utkání jsme předvedli náš vůbec nejlepší výkon v celé soutěži. S předchozím duelem se to nedalo v žádném případě srovnávat. Ta proměna byla až neuvěřitelná. Hráli jsme aktivně, důrazně a v pohybu. Casper se sice snažil tvořit a diktovat tempo hry, ale nebál bych se říci, že otěže zápasu jsme drželi pevně ve svých rukou my. Ani tak jsme se ovšem nevyhnuli komplikacím.

První přišla za stavu 1:0, kdy byl Milan Rákoczy po žluté kartě vyloučen na 2 minuty. Brankářské rukavice si místo něj iniciativně navlékl Jirka Tluk a nepočínal si věru zle. Přesto nakonec Casper využil svoji převahu a Jan Hroch vyrovnal na 1:1.

Nás to však nevykolejilo a díky Honzovi Foltynovi jsme se opět ujali vedení - 2:1.

Ve druhé půli pak navýšil náš náskok na 3:1 Aleš Pazderka.

Honza Hroch sice svým druhým gólem ještě snížil na 3:2, avšak poslední slovo měl Honza Foltyn. Utěšenou bombou z plného běhu propálil brankáře Vitoucha a stanovil tak konečné skóre na 4:2.

Bravo, pánové! Po tomto výsledku už bylo také jasné, že si ve čtvrtfinále náš souboj s Casperem zopakujeme.

I když jsme si původně přáli pro čtvrtfinále poněkud jednoduššího protivníka, nakonec nás naše výsledky opět nasměrovaly k duelu s naším tréninkovým partnerem, se kterým jsme se navíc střetli ve stejné fázi Poháru i loni.

Oproti těmto duelům vsadil Casper na poněkud pozměněnou taktiku. Upustil od svoji tradiční snahy o kombinační a nátlakovou hru a soustředil se na pevnou defenzívu, ze které vyrážel do protiútoků. Výsledkem byla oboustranně opatrná hra a stav 0:0 po první půli.

Ve 2. poločase se náš sok nadále držel svoji strategie, zatímco my jsme se začali snažit tlačit na pilu. A to byla chyba, poněvadž takový způsob hry, navíc s takovým soupeřem, nám není vlastní. Zaběhnuté role se prohodily.

Rozhodující okamžik celého střetnutí přišel začátkem druhé půle, kdy jsme na soupeřově polovině po kopu z autu zcela zbytečně ztratili míč. Následný brejk dvou proti jednomu zakončil Vladimír Hladil, zvaný Hadži, nechytatelně k tyči – 0:1.

Inkasovaný gól nás nepoložil, ba právě naopak vybičovali jsme se k ještě většímu úsilí ztéci protivníkovu branku.

S tlakem přišly i šance, vždyť jenom Jirka Tluk měl minimálně dvě. Zároveň ovšem nebyla naše defenzíva už tak důsledná a neprostupná, jak bychom si představovali a Casper toho dokonale využíval. Pojišťovací branku se mu však vsítit nepodařilo. Milan chytal spolehlivě a měli jsme i kliku.

V zoufalé snaze o vyrovnání naskočil do hry dokonce i zraněný Pavel Chlebik, jehož fortelná figura a buldočí zavilost mohli v tomto boji platit.

Závěr střetnutí přinesl dva klíčové momenty, jež definitivně rozhodli o naší porážce. Nejprve sudí odmítl odpískat penaltu za jednoznačnou ruku jednoho z bránících hráčů ve vlastním pokutovém území. Přitom ruka byla jasně od těla a navíc změnila směr letu míče!!! Vůči našim protestům zůstal pan rozhodčí hluchý a jeho verdikt pochopitelně neměnný. Spasitelem se tak nakonec mohl stát Honza Foltyn, který šel sám na brankáře Vitoucha, ale ten jeho střelu kryl. A pak už byl konec …

Letos nám boje o stupně vítězů zůstaly zapovězeny. Ztroskotali jsme hned na první překážce.